Súlovské a Manínské návraty
Dávám na naše stránky příspěvek z mojí návštěvy Slovenska, konkrétně Súlovských skal, které jsou geograficky zařazeny do pohoří Súlovské vrchy v CHKO Strážovské vrchy, kde jsem byl naposled někdy na konci 80.let minulého století. Trocha geomorfologie nikoho nezabije a proto přidávám! Základem  skalního města je třetihorní slepenec vzniklý pod útesy pravěkého moře. Zvětráváním a následným uvolňováním valounů se vytvořily skalní věže, jehly a hřiby často bizartních tvarů a postupnou tektonickou činností vznikly pukliny z kterých se utvořily unikátní skalní brány, okna a jeskyně.

  Nápad jet na Slovensko vznikl náhle a celý ten dovolenkový 39.týden byl na počasí jeden z nejhezčích v tomto roce a tak jsem státní svátek-Den české státnosti(svůj svátek Václavů) trávil v obci Súlov-Hradná obklopen amfiteátrem impozantních skalních slepencových věží. Věškerý pobyt jsem řešil individuálně, narychlo po internetu, mapy, výměnu valut, cestovní pojištění, ubytování a další nezbytnosti jsem zajišťoval den předem. Basecamp jsme rozložili v apartmánu chaty Súlov, která byla celá jen pro nás(za 13euro i s ranní borovičkou) a která stojí vedle parkoviště na začátku naučného chodníka, kde začíná náročných 7,5km a 17-zastavení u info-panelů směrem na Sulovský hrad. Náš program, který byl původně plánován jako cyklisticko-turistický, ale po defektu u Váhu u Bytče, se splasknul jen na turistiku spojenou s geocachingem, se přesto vydařil.

Zpětně musím uznat, že zdejší cyklistické terény mimo asfalt jsou hodně extrémní a i proto se zde pořádá Author bikemaraton Sulovské skály (88km s převýšením 2800m). Časově bylo už po sezóně, ale i podle domorodců je tato oblast méně navštěvovaná a je zde relativní klid, i když nám zde hlasitě navečer troubili ze všech hřebenů jeleni a kdo to nezná, tak si představuje všude v okolí rozzuřené hladové medvědy. Navštívili jsme nedalekou Kostoleckou tiesňavu s největším převisem na Slovensku(ta klenba, zvaná "Střecha Slovenska" se také leze-5A3, dost hodin v žebříkách) a Manínskou tiesňavu mezi vrchy Malý a Velký Manín(891m) se symbolickým hřbitovem horolezců, dále doporučuji naučný chodník Súlovské skály s Gotickým oknem a už v troskách strážní Súlovský hrad (PP), který byl v roce 1858 poškozen zemětřesením, puklinovou jeskyni Šarkaniu(dračí) dieru, která je zpřístupněna po žebřících a působí dost tajuplně, skalní bránu impozantních rozměrů(13m výška zakončená gotickým obloukem) pod Roháčem, PP Bosmany...

  Lezecké terény se zde nacházejí v hojném počtu, ale podmínky pro provozování horolezecké jsou trochu složitější (časová omezení...), díky místní tvrdé ochraně přírody. Na Sulově je asi 500 lezeckých cest ve více oblastí - Hrad, Javor, Brada a Tiesňava. Na Súlov navazuje další oblast Manín, kde se leze v okolí Velkého a Malého Manína, Kostolecké tiesňavě, Bosmanoch, Prečína... 
 Další naším cílem byl starý Trenčínský hrad na strmé, vysoké skále nad městem, který se pokoušeli dobýt v 15.století husiti a v 16.st i Turkové. Při prohlídce hradu nám slečna průvodkyně sice vyprávěla, že se to nikomu nepodařilo, ale zjistil jsem, že roku 1528 se to císařským Ferdinandovým vojskům přece jenom podařilo a prý i díky domácí zradě. Na zpáteční cestě jsme ještě stačili z Pousteven pokořit beskydský Radhošt s místním symbolem, pohanským(slovanským) bohem slunce, války, hojnosti a úrody Radegastem.

 No a poté to všechno dovolenkování skončilo, více se toho nedalo už stihnout a zůstala jen dlouhá noční cesta autem ku Praze. Já osobně se na Slovensku vůbec necítil jako v cizině, měna je sice už jiná, ale jazyk mi nedělá sebemenší problémy a pravidelně se sem, za přírodními krásami k východním sousedům, rád vracím. Dalším příjemným zjištěním bylo, že ve všech místních osvěžovnách, které jsme navštívili, se točí i české pivo, konkrétně v zapadlé partyzánské vesničce Vrchteplé(jen 200 obyvatel) Staropramen za sympatických 0,78euro. No nedej si ho!

                                                                                                                                                  zaznamenal  Venca