Na začátek se omlouvám všem, které nějakým způsobem urazil nadpis tohoto příspěvku, ale nepřesně to pochopili. Ve svém životě by si měl každý vyzkoušet a užít co nejvíce v rámci svých možností trávení svého volného času a návštěvu "Českého Merána", jak se obec Sedlec-Prčice také nazývá, vřele všem doporučuji v podobě tohoto pochodu. Stručně o historii popisované akce. První pochodnící(469 recesistů) se do malebné středočeské krajiny vydali 17.dubna 1966 a za první ročníky se dávala v cíli stužka. První botička - škrpál byla kovová a v roce 1973 si ji odneslo 9471 pochodníků, plastová botička byla poprvé předávána na 12.ročníku v roce 1977. Dalším suvenýrem byla už i kovová ryba, obtisk, textilní erb, textilní bota, kovový odznak a plastový štít. Nejvíce účastníků bylo v roce 1981 a to 35732 lidí a nejvíce tras v roce 1984 (24). Na začátku 90.let počet účastníků rapidně poklesl, ale letošní slunečné počasí přivítalo podle pořadatelů už přes 20000 pochodníků.

  Moje osobní účast na pochodu čítá 13 plastových botiček a začala v roce 1996. Snažil jsem se každý rok měnit místa startů, ale došel jsem k délce pěšího pochodu 40km, a pak začal místa startů opakovat. Po zařazení cyklo-tras pořadatelem jsem začal tzv.jezdit pochod na kole. Po absolvování tras z Milevska, Tábora byla na řadě nejdelší trasa, podle které je tento pochod pojmenován tj. Praha-Prčice a té jsem se letos zůčastnil. Start (8.30-9.30) je na metru stanice Opatov (pěší se jde z Hájů) a překvapila mne ohromná fronta kolařů k registraci, která narušovala pohyb lidí ve vestibulu stanice metra. V 10h, po zaplacení startovného (30Kč) a obdržení mapy tras, nic nebránilo vystartovat. Důležité bylo, jelikož jsem poprvé jel(šel) bez své polovičky, nasazení optimálního rovnoměrného tempa a nenechání se strhnout jízdou mladších cyklistů, kteří upřednostňují styl nasazení vysokého časovkářského tempa, spojeného s častými zastávkami, kdy jsem je většinou poté dojížděl. Já zastavoval jen v kontrolních punktech - tajná kontrola ve Štiříně(22km), Týnec n.S(35km), Neveklov(48km) a Kosova Hora(62km), vyfasoval razítko, něco málo pojedl, vydýchal a pokračoval k cíli na Vítkovo náměstí v Prčicích. Náměstí absolvovalo na podzim 2010 celkovou rekonstrukcí, nehezky revitalizací, svého vzhledu v duchu současnosti a první můj dojem(vloni jsem ležel na Bulovce a ředil krev heparinem) je méně zelené a má více opracovaného luxusního kamene. Na přiložených dokumentačních fotografiích nejsem a jsou vytvořeny pomocí letitého mobilu s rozlišením dnes už podprůměrných 2Mpx, takže žádám schovívavost v kritice jejich kvality.

 Pro úplnost ještě dodávám, že zpáteční cestu jsem už neabsolvoval na kole a ani v jiném hromadném dopravním prostředku. Oficiální trasa podle pořadatelů měla 76km, já najel včetně pár kilometrů na start o něco více a potřeboval i s přestávkami něco kolem 5h. Moje cyklistická vytrvalost letos nic moc(najeto jen 400km), ale ve zvlněném terénu bez extrémních kopců středočeské pahorkatiny se tato trasa dá celkem v pohodě absolvovat. Takže na závěr doporučuji nejen bikařům z našeho klubu ještě jednou s malou obměnou: Jeďte si to, jako já, úžít do Prčic!

                                                                                                                                                               Venca