Vysoké Tatry 30.8.-3.9. 2000
Volia věža, Český štít 2520m
vlakem,Venca, Kamzík, Honza M, Jogín
Letošní už třetí oddílovou akci a první do zahraničí pořádá Kamzík. Výjezd do kdysi domovských Tater už plánujeme několik sezón, ale vždy do toho něco přišlo a tak klub zde posledních deset let nepůsobil. Potřebujeme vytvořit tým lezeckých dvojek pro rychlejší postupy ve vysokohorském terénu, který bude pro nás neznámý. Krystalizuje sestava Kamzík - jako hlavní organizátor, Jogín - zkušenosti (i když letité) z výstupů v Tatrách a pak já a Honza Mrkvička. Vypadá to na zájezd seniorů do hor, protože náš věkový průměr šplhá k pětačtyřicítce. Letošní sezóna pro mne není nijak sportovně úspěšná a tak jsem zvědavý jak to půjde. Na klubové schůzi posunujeme termín o týden později a tak je ještě čas na přípravu. Domlouváme se na matroši, jídle a dalších detailech,ale hlavně co konkrétního vylézt. Probíráme dostupné průvodce (Puškáše, Kroutila a výběr cest v Tatrách) a vytváříme soupis cest, které bychom při optimálním počasí a naší lezecký formě mohli zvládnout. Máme zájem o Štáflovku, o Žabího koně, Ganek, Dračí hřeben, Ošarpance... Kamzík zajišťuje jízdenky na vlak, kterému dáváme přednost před dopravou autem a myslím, že to byl dobrý tah, protože lehátko je lehátko.
Jedeme ve středu večer v 21.45 z Hlavního nádraží expresem Medzilaborec a ráno jsme ve Štrbě v půl sedmé. Kupujeme zpáteční lehátka na expres Cassovia v neděli 19.51 a zjišťujeme příjezd zubačky ze Štrbského plesa. Jogín vyměňuje slovenské koruny za naše a po převlečení do šusťáku jedeme za 22 slovenských korun nahoru na Štrbský pleso. Pokračujeme dále po červené značce ( já s třicetikilogramovým Dernerem na zádech) na Popradskou chatu v dešti. Dáváme přestávku na odpočinek a jídlo u kontejneru u Popradského hotelu a po nekonečných schodech vzhůru dorážíme na Žabí plesa, kde hledáme vhodné místo pro bivak pro náš základní tábor. Vybíráme obrovský převislý balvan, který Kamzík zná z akce před deseti lety s Andrejem. Tenkrát pršelo a padal sníh. Nás potkává něco 
podobného, kdy v šest hodin večer měkneme a přívaly deště nás zahánějí do bezpečnějšího bivaku, který se nám stává na další tři dni celkem příjemným domovem. Ráno vstáváme plni očekávání do nejistého počasí. Po nezbytném vaření a balení matroše vyrážíme nahoru k hornímu Žabímu plesu. Nastupujeme dvě dílky pod nástupovou rampou do lehkého terénu, ale počasí se zhoršuje a mi lezeme po mokré žule za drobného mrholení. Lezačky nedrží a tak JV hřeben za III. dlouhý 350 metrů je tak akorát na rozlezení při špatné viditelnosti. Jdeme s Kamzíkem na střídačku jako první dvojka a po šesti délkách jsme na předvrcholu Volie věžě. Chvíli čekáme na Jogína a Honzu a pak hledáme sestup dolů a když nacházíme kroužek se smyčkou připravujeme slanění. Není to nic moc v dešti a v druhé slaňovací délce za letitou smyčku raději děláme přijištění. Do našeho basecampu přicházíme celí mokří a tak navečer nastává velké sušení věcí. Ráno v sobotu je čisté nebe se sluníčkem a tak se rozhodujeme pro Štáflovku, kterou jsme na nástupu okukovali s Kamzíkem už včera. Při nástupu zjišťujeme, že zde nejsme sami, protože vlevo na šestkového Janigu a vpravo na JVhřeben, který jsme lezli včera se chystají další horolezci. První délku vytahuje Kamzík a zřizuje štand u dvou starších kruhů. Druhá délka je na mně a zde to pořádné lezení teprve začíná. Dávám do stěny vše co mám sebou a u druhého štandu (dva borháky) nad první plotnou máme nejhorší za sebou. Za námi nastupují kluci a Jogín to leze v pohorkách. Na další štand (také dva borháky) už je to přes velký blok lehké a čtvrtou délku po krásné ukloněné plotně vytahuje Kamzík. V páté délce se Štáflovka napojuje na JV hřeben a tam už to známe. Dolézáme až na vrchol 
Volí věže v hlavním hřebeni Tater, který tvoří hranici mezi Slovenskem a Polskem a čekáme na kluky, kteří opět dolézají svojí vrcholovou variantou. Začíná se zhoršovat počasí a tak sestupujeme přes Východní Volí štrbinu jedničkovým terénem k nástupu. Sestupujeme spokojeni a plni dojmů s dnešního lezení k Žabím plesům a po krátkém vaření a nalehko využíváme pěkné počasí na výstup k chatě Rysů, kde si dáváme za pouhých pětadvacet korun zasloužené pivo a dále pokračujeme čtvrt hodiny do sedla Váhy s výhledy do České doliny na galérii Ganku. Večer je příjemný a tak spřádáme na neděli smělé plány s výstupem hřebenem přes Český štít na Vysokou. Ráno se probouzíme do mrholení, ale přesto nastupujeme na Váhu, kde to dost fičí, ale co je hlavní neprší i když počasí je nejisté. Jogín s Honzou se rozhodují kvůli počasí pro návrat, ale mi s Kamzíkem jdeme hřebenem dál. Je to ze začátku dost lehké, ale přesto to celé zajišťujeme se střídavým vyváděním délek. Asi po dvou hodinách pohodového lezení (narazili jsme na dvě skoby a množství odpadků) jsme na vrcholu Českého štítu (2520 m). Počasí se horší a po zápisu do vrcholové knížky, uložené ve vojenské torně, začíná dokonce padat z nebe sněhová krupice. Je jedna hodina a čas začíná být náš nepřítel, proto hledáme nejkratší cestu dolů. Samozřejmě se zapráskmen a místo do sedla, kde chodí turisté s horským vůdcem, sestupujeme s hřebenu dost nepříjemným žlebem. V první délce kterou zajištěni slézáme zjišťujeme, že tudy turisti nechodí, protože všude jsou volné kameny a terén není chodecký. Další tři délky jdou slanit za dvě smyčky a rezavý kroužek. Po sto metrech sestupu se konečně dostáváme na lavici, která nás už bezpečně dovede do sedla Váhy. Kluci na nás čekají na chatě a po zahřátí horkým čajem scházíme na 
Žabí plesa do basecampu. Po zabalení batohů a sebrání několika tašek odpadů v okolí scházíme na Popradskou chatu, kde vyhazujeme v kontejneru odpad a pokračujeme na Štrbské pleso, kde v odbavovací hale shazujeme své svršky i spodky a oblékáme cestovní oblečení. Vše nám perfektně časově navazuje a dole na nádraží ve Štrbě dojídáme zásoby jídla a za poslední slovenský koruny kupujeme lahvové pivo značky "Kamzík". Expres Casovia přijíždí na čas a po jízdě přes noc vystupujeme po páté hodině v Libni a za chvilku nám jede 195, která mně odváží před fabriku a já už v šest makám v práci.
Vzhledem k počasí, které nám moc nepřálo jsme přelezli pár zajímavých cest. Uvažovali jsme, že pořádání klubové akce jednou do roka do Tater by stálo za zamyšlení. Ubytování na chatě u Viktora Beránka jde objednat předem a cena 120 Ks - sleva pro horolezce je dobrá.
Venca
