Jdi na obsah Jdi na menu

               Kampermauer    lezecká akce členů H.K.Stáří Praha v Rakousku.

    Cíl našeho letošního snažení je oblast Kampermauer, která se nachází v Horním Rakousku pod Lincem na jihovýchodní hranici národního parku Kalkalpen v nadmořské výšce kolem 860m. Jedná se o vápencovou oblast s kvalitním fixním Od sektoru Zodiak po Superdiagonalejištěním a až desetidélkové cesty v různých stupních obtížnosti. Pozitiva oblasti ještě umocňuje krátký příjemný nástup, pevná skála, jižní expozice, různorodé lezení a výška stěn až 450m. Z Prahy vzdálenost po silnici dělá necelých 350km z nich je většina po České republice, která se překračuje na přechodu v Dolním Dvořišti. Pro Čechy a zvláště pro Jihočechy ideální terén pro skorohorské lezení na vápně. Naším prvotním popudem k návštěvě této lokality byl článek v časopise „Lidé a Hory“ a podrobný popis několika vícehvězdičkových cest spíše nižšího stupně obtížnosti. Od tohoto našlápnutí byl jen krok k získání průvodce sice v němčině, ale zato s dobrým grafickým popisem cest v nakladatelství Alpy od Jiráska. Příjezd autem a přístup k nástupům cest jsem už natrénoval z předcházející turistické návštěvy Rakouska v době metodějských svátků  v červenci, kdy počasí bylo hrozný a ze stěn teklo neskutečné množství vody, které v některých místech přecházelo až do formy vodopádů.

       Poté události dostaly správnou rychlost a směr a ideální složení čtyř lezců a jednoho většího auta vykrystalizovalo na podovolenkové schůzi našeho oddílu v restauračním zařízení „V Ráji“ v Libni. Velké věci většinou vznikají v takovýchto inspirujících prostorách při dostatečné konzumaci českého tekutého chleba. Dvě dvojky a v nich sobě výkonnostně vyrovnaní lezci tvoří letošní rekordmani lezoucí v nejodlehlejší(a nejznámější americké) končině od naší domoviny - Andrej a Pavel(dále v textu zvaní amíci) a spíše zkušenější a rozvážnější Kamzík s Vencou(klasici). Ideální kombinace na přežití v horách. Jelikož pro lezení na vápně je nutností suchá skála a předpověď se jevila nadále beze srážek, bylo nutné urychlit odjezd a tak na nachystání matroše, zajištění pojištění, přípravu auta, nakoupení jídla a jiných věcí nezbývalo moc času. Odjíždělo se z Prahy ve středu už za tmy a naše cesta za lezeckými zážitky nebyla jednoduchá, protože někde za Benešovem se ztopořila ručička ukazatele teploty chladicí kapaliny na nebezpečných 110oC. Poté se vše vrátilo do normálu a tak to stále kolísalo. Při opatrném otevření víčka na chladiči se voda jevila v normálu a evidentně neubývala a to nás dovedlo k tomu, že chyba je v čidle teploty a lze dále pokračovat v cestě. Na hranicích už to není ono, jako za našich mladých let a tak jediné zpestření cesty bylo noční vyfotografování naší trochu rychlejší jízdy, rychlé střídání řidičů v zúženém úseku dálnice za Lincem a krátké bloudění u odbočky na Graz.

       Na místo jsme dorazili ve tři ráno a probudili zde bivakující čtveřici mladých lezců od nás, když jsme se chystali utábořit vedle nich. Jelikož jsme spali hned vedle silnice, tak nás ráno budili kolem projíždějící auta a burácející motorky a také vzhledem ke krátkému nástupu jsme už v 11h osahávali vodou ohoblované vápno v sektoru „Schmetterlingsplatte“ v nejvýchodnější části oblasti. Nástup našich cest začínal na stejné polici jen pár metrů od sebe. Dvojice „američanů“ nastupovala na rozlezení do svého maxima za VII+ (cesta Moralplatte je v průvodci presentována se Andrej v Moralplate VII+vzdáleností jištění až 5m od sebe, což je v oblasti nejvíce) a klasici začínali na asi nejlehčí cestě v oblasti za III+. Velký výkonnostní rozdíl, kdy amíci nasadili laťku výkonnosti hodně vysoko(blízko ke svému maximu) a klasici naopak měli možnost se jen zlepšovat. Čtyři délky opravdu lehkého lezení a následného slanění byli za chvíli za námi a tak jsme ten den odpoledne dali asi nejlezenější cestu oblasti a to pětihvězdičkovou Vegetarierkante za IV. Jedná se o 170m pěkného pohodového lezení na hraně pilíře za velké chyty v solidní expozici. Nejtěžší místo(V-) vyšlo na první délce na Kamzíka, kdy se jednalo o překonání mírného a dobře odjištěného převisu. Krátce se zastavím u místního jištění. Není potřeba zakládat své jištění a stačí jen využívat stávající fixní jištění, které se skládá z malých nebo normálních borháků nebo z vodorovně umístěných Fe-hrazdiček ve tvaru U. Štandy jsou tvořeny převážně 3borháky na provázání smyčkou a pro nezávislé jištění. Dokonalost sama! Po krátké zkušenosti z první cesty jsme zavrhli techniku dvou různě silných, ale hlavně nestejně dlouhých lan a druhé lano(kratší padesátku) jsme naložili do batohu a vždy druhý s ním lezl. Samozřejmostí bylo střídavé vyvádění po délkách.  Poslední dvě délky Vegetarierkante jsem vzhledem k 60m lanu vytáhl vcelku, ale nahoře mi už docházel matroš k jištění a na posledním štandu jsem měl pouze odsedávačku, slaňovací osmu a na dobírání HMS-ku. Na této délce muselo být kolem 15expresek a lano už trochu táhlo. Lezení a i slaňování jsme zvládali podle časů v průvodci, ale naši amíci, které jsme měli možnost sledovat ve stěně vpravo nad námi, stále zdolávali klíčové místo za VII+ ve čtvrté délce Moralplatte, které nakonec Pavla pustilo. Jelikož po vylezení plotny toho Andrej neměl dost, tak nalezl v sektoru „Palatschinke“ do patnáctimetrové sportovní cesty Roadrunner za VII+ a dal ji.  Jelikož obloha byla stále bez mráčků a mi na parkovišti osiřeli, tak jsme po nezbytném vaření rozhodli, že si spaní pro velký úspěch zopakujem pod širým nebem u auta. Nedaleká studená říčka nám sloužila k hygieně, ale i jako zdroj pitné vody(ani po bouřce, která vodu trochu zkalila, nikdo neměl střevní potíže), ale hlavně jako lednice pro naše plechovkový pivo. Jeden z mála záporů oblasti je nedostupnost signálu mobilní sítě, který jsme vyřešili krátkým přejezdem do sedla Hengstpass a hromadným naháněním signálu od různých rakouských provozovatelů. Výsledky byly u každého rozdílné a to od nemožnosti zachytit dostatečný signál pro SMSku až po Andrejův pracovní telefonát do ČR.

   Druhý den amíci nalezli do první délky cesty No risk no fun, která byla psaná „jen“ za VII, ale ubíhající převislá vytrvalostní spára dala Andrejovi na prvním dost zabrat. Večerní příchod Pavla ze SuperdiagonalePavel se dokonce přiznal, že by z ní utekl. Zde se v praxi naplnilo přísloví: „Každý chvilku tahá pilku!“, jen se musí vždy někdo najít, kdo se naváže na ten horší konec lana. Pak jsme je ztratili na dlouhou dobu z dohledu a znova spatřili až večer, jak slaňují z nejdelší cesty oblasti ze Superdiagonale. Klasici nalezli do cesty Hermeline V+, která vedla hned vedle včerejší hrany pilíře a byla jen nepatrně těžší. Jediným místem, kde bylo potřeba většího lezeckého úsilí byl úplný konec výstupu. Vyšlo to na mne a jednalo se o plotnu přímo za VI-(nebo s oblezem vlevo za V+ nejištěno). Podle mne to ani tohoto stupně nedosahovalo. Dalším naším lezením byla v sektoru „Palatschinke“ kombinace cest Technopolyp a Kalkwerk. Kamzík vyvedl první délku Technopolypu(v průvodci psáno jako dvě délky za V+ a VI) a Venca přetraverzoval do druhé délky (VI) druhé cesty. Zajímavé lezení připomínající dole otevřenou pískovcovou spáru zajištěnou klasickými skobami a nahoře vymydlený žlab od vody zakončený nepříjemným výlezem do oblé police. Po dvojitým slanění jsem našel v průvodci dole ve stínu krátkou tříborhákovou ukloněnou stěnku za V a nalezl do ní. U druhého jištění mé prsty přepadla zákeřná křeč a bylo po mém dnešním lezení. Kamzík to dolezl a zkoušel s horním jištěním vedlejší VI+, která prý nebyla zadarmo. Navečer už obloha nesla ze západu množství mraků, které věštily přicházející změnu počasí a nám starost, kam zalézt na noc. V úvahu připadalo riskovat a spát vedle auta, nebo zalézt pod můstek a věřit, že nepřijde větší voda korytem a nevyplaví nás, nebo zajet k nedaleké usedlosti a požádat v němčině o možnost ubytování či postavení stanu či zajet přímo do campu u Windischgarstenu. Nakonec jsme zalezli pod můstek a ustlali si na orosených kamenech a vyšlo to, protože déšť přišel až druhý den dopoledne a v okamžiku proměnil naše tvrdé postele v dravý potok. Během chvilky všude teklo obrovské množství vody a bylo po lezení. To už nás na parkovišti bylo z ČR více a dokonce i několik našich známých s kterými jsme krátili čas blafáním. Za chvíli bylo po dešti a stěny začali rychle osychat, ale mi jsme jeli na návštěvu do Windischgarstenu. Jelikož byla sobota, tak informační středisko bylo zavřené a tak jsme jen krátce prošli historickou částí městečka a nechali pár eur za drobnosti v supermarketu. Po návratu ke skalám ostatní už lezli a tak jsme zkoušeli v dalším sektoru „Malibu“ plotnu, která už byla z části suchá. Amíci viděli lézt pětihvězdičkovou cestu Malibu za VII a hned se do ní napárali. Hned první délka nebyla zadarmo a muselo se tvrdě bojovat. Musím jim nerad přiznat, že se snažili a za každou cenu cesty přelézali i když to někdy bylo z jejich strany dost dobrodružné. Jen tak pro ilustraci na této cestě, kdy Andrej dolezl druhou délku(za VII) a začal Pavla navázaného do půlky dobírat, tak se jim volný konec lana(ta druhá půlka shozená dolů) obtočil pod převisem za borhák a nechtěl ho pustit nahoru. Nezbylo než spustit Pavla dolu. Klasici se opět drželi při zdi a zvolili hned vedle kratší jednodélkovou cestu Kurzer genus za V a suchý začátek velkého koutu cestou Waschrumpl V. Posledním jejich sobotním výstupem byla v cvičné stěnce mezi sektorem Fladermaus  a Zodiak neznámá cesta přes deset borháků. Necelých dvacet metrů kolmého lezení a v prostředku přes mírný převis bylo nahoře zakončeno slaňákem(tzv. „prasečím ocáskem“) v obtížnosti něco mezi V a VI stupněm. Kamzík ještě zkoušel další cestu napravo, ale nedostatek chytů v úseku pod převisem ho nahoru nepustil.

   Navečer jsme vyměkli a postavili na poslední noc stan trochu dále od silnice v lese. I když se spalo ve třech(Andrej si ustlal v autě) a moc místa nebylo, tak tato noc byla ze všech nejpříjemnější.

    Jandík se připravuje na SonnenkantePoslední den jsme plánovali jen dopolední lezení a brzký návrat domů. Zvolili jsme západní sektor „Fladermaus“(netopýr) a jeho těžké cesty. První na nástupu byl Andrej s Kamzíkem a hned se pustili do první délky(VI) Sonnenkante. Hned vedle vpravo vede další pětihvězdičková cesta Fladermaus do které nastoupil Pavel, ale Venca dolezl na ní asi jen k šesté expresce a výstup vzdal. Další společný výstup vedl Andrej po 40m hraně cesty Sonnenkante(VII). Těžké. Po slanění toho neměl ještě dost a přidal vedle cestu Abendspaziergang(VII), kterou dal jako první i Pavel. Konec lezení.

    Zpáteční cesta domů proběhla bez výrazných událostí a ve 20hodin už  jsme trávili čas v kruhu svých blízkých.

   Celá oblast Kampermaueru nabízí nepřebernou rozmanitost skal a velké množství různých typů cest(plotny, díry, kouty, komíny, lišty i spáry) a to vše bezpečně odjištěno borháky. Vybere si opravdu každý a pro lezce z H.K., kteří provozují jen vysokohorskou turistiku dobrá zpráva. V oblasti je i 500m dlouhá zajištěná cesta (kletersteig) Bergrettungsweg I-II nalézající se v sektoru „Schweizer kas“.

                                                                                                                                                                   Venca

 

 Autor článku  P.S. Autor článku se snažil objektivně zachytit celou čtyřdenní akci, ale vzhledem k tomu, že mohl lézt jen v jedné dvojce a nebyl tudíž u všeho lezeckého dění si nenárokuje právo na absolutní pravdivost tohoto článku. I přesto demokraticky prohlašuji z vedoucí pozice předsedy horolezeckého oddílu H.K.Stáří Praha, že toto vše se opravdu takhle přesně událo.  Howg!

  Takto stručně zpracovaný zápis(všichni jsme chodili do základní školy, ty co si to už  nepamatují, tak ať se doma zeptají dětí či vnuků a tvořili slohový útvar zvaný dokument, reportáž či jak se to spisovně jmenuje) by měl vzniknout z každé větší lezecké akce pro potěchu, poučení či získání motivace ostatních členů H.K. Doufám, že v dohledné době vzniknou dokumenty z Andrejova a Pavlova zájezdu z Yosemitů, Walounova putování na Ararat a jiné a budou ozdobou na nově(a těžce) se tvořících internetových stránkách našeho horolezeckého oddílu.

 

                                                                                                                        Září 2005

Home

 

Náhledy fotografií ze složky Kampermauer 2005