Na naše poslední slanění byli pozváni i příznivci našeho klubu. Jedním z nich byl i Franta „Algena“ Mezera, kamarád našeho místopředsedy klubu a správce Pikovické jehly Vency z OVK Praha a Středních Čech, který přijel s celou rodinou, tj. se svou půvabnou ženou Andreou, s dvouletým synkem Martinem, kterému koukalo sto čertíků z každého oka a s chlupatým stvořením, jenž nese pojmenování Borynka. Po náročné cestě z Příbrami byli na Libverdě vřele přivítáni, i když na čele řidiče „Algeny“ byly vrásky. Dlouhou páteční cestu projížděla většina motorizovaných posádek, úsekem Praha – Mladá Boleslav, kde bylo zúžení, krokem. A zde se to stalo. Velká rána, že si „Algena“ myslel, že jsou u konce své cesty a vidina pěkného prožitého víkendu v Jizerkách se pomalu začala rozplývat. Jak mohl, na prvním možném místě zastavil a šel se podívat co se stalo. Dívá se, dívá a co nevidí. Klínový řemen, který je několikrát profilovaný, je na patrď a zůstává jen jedno vlákno. Nyní začíná vnitřní boj. Pokračovat dál, nebo se při nejbližší možné odbočce vrátit domů do Příbrami. Ale touha pěkného víkendu v horách, která je ještě umocněna velmi optimistickou předpovědí místního starousedlíka, kterého ještě nezná (až později se shodnou, že byli ve stejném oddílu, již zaniklém, a mají stejné kamarády), jen po telefonu, rozhodla, že se pokračuje dále v cestě na sever. Po večerním příjezdu na místo určení – na chatu „Na Vyhlídce“, auto odstaví a dále to nechává osudu a plně se oddává sobotním a nedělním prožitkům a lezení. Avšak technická závada jeho samohybu mu nedodává klidu před zpáteční cestou. V neděli večer po náročném výstupu na jeden zátah ze základního tábora „U zeleného stromu“ do postupové dvojky (fixy byly již nataženy) se připravoval scénář, co s technickou závadou. Nakonec se rozhodlo, že je moudřejšího rána než večera. Ráno když Jarda došel na „Vyhlídku“ a dal Andree zbytky potravin, aby pro zbytek posledních mohykánů vytvořila vydatnou snídani, se domlouvá, že Franta „Algena“ s Jardou, jako s místním pojedou hledat radu do okolí. Franta připomněl autosalon na okraji Hejnic (správně patřící do Libverdy). Po otázce na Jardu jestli je tam autoservis, ten odpověděl, že ano. Tak se vyjíždí na nejbližší možný záchytný bod s tím, že ostatní počkají, až se Franta s Jardou vrátí, aby se domluvil další program. Dvojice se asi po půl hodině vrací s tím, že Franta „Algena“ bude mít ještě ten den opravené auto s originálním dílem od Fordu. Jarda si vzpomněl na spolužáka z průmyslovky, který jim poradil, na koho se mají v Libverdě obrátit. U pana Hladíka, soukromého automechanika, který po našem příjezdu a domluvě o jakou závadu se jedná, začal konat. Jaké bylo překvapení „Algeny“, kdy jsme byly již „Na Vyhlídce“ a pan Hladík si ještě jednou přijel ověřit, kolikanásobně profilovaný klínový řemen si má objednat u dodavatele náhradních dílů. Po tomto zabezpečení opravy, se dohodlo, že „Čtyři z tanku a pes (Venca, Franta, Dan, Milli a chlupatá Borynka)“ pojedou dobývat německé horolezecké terény v okolí Königshainu (viz příspěvek od Vency „Po Posledním slanění 2008“). Domorodec a předseda klubu Jarda, Andrea a malý Martin se dohodli, že pojedou autobusem do Frýdlantu. Jarda potřeboval nakoupit něco pro svého opatrovance a Andrea se synem si mezitím prohlížejí zámecké město a poslouchají zvonkohru, která se ozývá z překrásné frýdlantské radnice, po každé uplynuté hodině a je vždy jiná a stihnou se ještě podívat na zámek i když jenom zvně.  Po návratu na Libverdu, Jarda po 16:00 h odváží auto „Algeny“ do dílny k panu Hladíkovi a vrací se „Na Vyhlídku“, kde čeká s Andreou a malým Martinem na osádku vracející se z Německa. Po návratu cestovatelů z cizích zemí se ohřívá společná večeře, po které se Andrea uvolňuje k tomu, že s Martinem na chatě zůstane sama a ostatní vyrazí na poslední výpravu do údolí. Mezitím se Jarda dozvídá, že „Algena“ má auto Ford Fiestu opravenou a že si ji můžeme vyzvednout. A jak to v malých aglomeracích bývá, většina obchodů se odehrává v hospodě. I my vyrážíme do restauračního zařízení „U zeleného stromu“, kde se nejdříve „Algena“ vyrovnává s panem Hladíkem, ale protože je hospoda plná a není předpokladu, že v nejbližší době se uvolní stůl, vydává se „Čtyřka z tanku, avšak bez psa“ na Labskou. Jarda mezitím jde pro auto, protože nemůže pít alkohol, tak je pověřen funkcí řidiče. V „Labské“ sedíme do zavíračky. 

Cestou se ještě stavíme „U zeleného stromu“, protože někteří měli ještě chuť na dobré točené značky „Gambrinus“. Byly jsme, ale nemilosrdně odmítnuti, že též mají již po zavíračce a už nenalévají. Dnešní večerní výstup do druhého postupového tábora obstarává čtyřkolové přibližovadlo. Po návratu „Na Vyhlídku“ „Algena“ leze ještě pod své auto, aby se přesvědčil, že je vše v pořádku. Stále nemůže vstřebat fakt, že pomalu na konci světa, má opravené auto s použitím originálních dílů a s ochotou, s kterou se dnes málokde setkává. Tak funguje autoservis soukromníka na severní straně Jizerských hor.

                                                                                                     Za přispění vyprávění Franty „Algeny“

                                                                                                                                                zapsal Jarda