Dan, Honza, Venca na vápně v Českém krasu.

  Dnešní vápencové lezení v okolí Srbska už není takové jako před 25lety, kdy jsem tuto oblast navštívil poprvé a správcem byl místní znalec, známý pamfletista a velký propagátor tamního lezení Míla Pletánek, dnes spokojeně žijící ve sv.Janu pod Skalou.

Lezení prožívá v posledních letech velký boom a na místním vápenci a ve frekventovaných(lehčích) cestách je to vidět(vyleštěný povrch) a i cítit(nohy ujíždí jako po másle) a proto je spodní etáž lomu Alkazar ideální terén pro první oklouzané kroky na skalách v okolí Prahy pro začínající adepty lezení. Na začátku 90.let jsem zde se starším z frakce už "119" Honzou byli stálými návštěvníky, jezdilo se vlakem a nejen o víkendech a vše co se dalo, jsme vylezli, nebo aspoň zkusili. Objevitelské zážitky jsou ty nejintenzivnější a zůstanou natrvalo v paměti.

Od té doby odteklo v Berounce mnoho kalné vody a i když se konal už osmý ročník závodu na přírodních boulderech PADání na Mlýnském vrchu u Lubence, tak to v okolí Alkazaru doslova praskalo ve švech. Pravdou je, že se lezlo dost, převážně na Homoli a ve spodní části lomu, ale přece jenom diváci byli ve větší přesile. Po vybudování kritizované asfaltové štráse z Berouna se sem už jezdí autem, míjíte sportovní kočárky, přijíždějící online bruslaře, cyklisty, davy turistů..., zkrátka to tady žije pestrobarevnou současností.

Chtěl bych obnovit přerušenou tradici, kdy naše první návštěva v tom roce začíná na Plotně před obcí Srbsko směrem od Karlštejna. Tady i ta nejoklouzanější cesta zvaná příznačně Skluzavka ujíždí pomalu stejně jako v roce 1988, kdy jsem s ní bojoval poprvé. Příjemná realita!

Před útvarem je možnost tolerovaného parkingu a je zde klidněji a my cesty lezeme zleva od Staré cesty, jednu po druhé až k Hořovické. Konstantně skloněná plotna s obtížnosti do 7- a pravidelně tvarovaným povrchem umožňuje lezení skoro všemi směry, ale přece jen doporučuji využívat tamní fixní jištění(starší nýty i lepené borháky). Odpoledne přejíždíme k občerstevní v kempu, kde doplňujeme ztracené tekutiny a poté už pěšmo podél Berounky proti proudu kolem Vlastiny stěny, Štítku, Blážiny stěny, Stěny Kotlů, zakázaných Červených stěn docházíme k lomu Alkazar.

Na Homoli(také Malý Matterhorn) lezeme cestu Projekt S.Ptáček a na závěr opravdovou "lahůdku" v podobě cesty Přes přílep. Naposledy, když jsem to před 13-ti lety lezl, tak to mělo jištění 3menšími domokroužky, ale dnes už je to přejištěno do lepených borháků. Pokrok v bezpečnosti při lezení na českých skalách o které se starají dobrovolní správci skal a zastřešují to patřičné OVK pod křídly ČHS, jde dopředu a pod novým správcem oblasti Českého krasu "Dědkem" Jirkou Rozmajzlem(potkali jsme ho tam) se to bude jen zlepšovat, protože tato hojně navštěvovaná vápencová oblast to potřebuje. Ale zpátky k té cestě Přes přílep. Některé výstupy se už nemusí opakovávat(z různých důvodů) a tou je bohužel i tato oklouzaná cesta, ale najdou se zde desítky(stovky) dalších, dobře odjištěných cest, hlavně v horních patrech lomu, na kterých si člověk spokojeně zaleze. Pro mne, už nenávratně zařazeného jako klasika lezení, pořád zůstává Srbsko srdeční záležitostí a mým prvním kontaktem s tímto lezeckým materiálem a proto se sem budu stále vracet, tak jako pachatel na místo činu.

                                                                                                                             zapsal  Venca